Autonehody - začátek černé série
"Musím ti vyprávět jednu legraci, mnoho nescházelo a telefonovala bych ti z nebíčka. Dnes ráno ti klidně spím vzadu v Citroënu, Charles řídil, a v zatáčce u Cerisiers jsme najednou vyletěli ze silnice a napasovali jsme se na jabloň. To je švanda, co?" Takhle jednou přes telefon vylekala svou sestru Simonu. Tahle autonehoda dopadla dobře. Edith z ní vyvázla jen s několika modřinami. Ovšem za tři týdny drnčel telefon znovu. Edith bourala už podruhé. Tentokrát to však nebylo tak dobré. Měla zlomenou ruku a dvě žebra. Celé pobledla s propadlým obličejem a horečnýma očima nevypadala příliš dobře. Tehdy jí píchli první morfiovou injekci - tehdy proti bolestem.
"Ulevilo se mi...Ty injekce mi dělají dobře...Nevím, co bych si od nich počala." To později řekla své sestře. Byl to počátek její závislosti. Edith si v droze začala libovat. Začala se stýkat si lidmi, kteří jí za úplatek drogu obstarali. Začaly se u ní objevovat podivné stavy.
Jednou jí její přátelé našli na balkóně ve třetím patře."Edith se držela zábradlí a dívala se do hloubky. Nevypadala opilá, ani utopená prášky...V jejích očích bylo něco jako naděje. " vzpomíná Simone, její sestra. "Přelezla zábradlí a napůl byla ve vzduchu." Nebýt duchapřítomnosti Marigueritte Monnot, jistě by skočila. K těmto stavům jí přivedla droga, kterou si píchala čím dál více. Okolí o tom nevědělo. Namluvila jim, že to nebylo doopravdy. Doopravdy to však bylo až příliš.