Edith se seznámila se skupinou hudebníků, kteří si říkali "Kamarádi písničky". Líbili se jí, začala s nimi zpívat. Hned si je také k sobě nastěhovala. Devět chlapů do jednoho domu. Měla také novou sekretářku a kuchaře Čanga. Ale vraťme se ke "Kamarádům písničky". Původně to byl sbor, který zpíval v podstatě po domovech důchodců. Edith je chtěla předělat podobně jako předělala Yvese Montanda. Ti se nejprve bránili, ale Edith se bránit nedalo. Když si Edith něco vzala do hlavy, nikdo s ní nehnul. Měla pro ně novou písničku Les trois cloches - Tři zvony, kterou s nimi zpívala. Tato píseň se stala šlágrem. Ve Francii se prodalo přes milión desek. Kritika psala: "Začínají velká léta paní Edith Piaf." nebo "Zpívá, protože zpěv je v ní, protože je v ní drama, protože její hrdlo je plné tragédie...".
A pak, když byla na turné v Řecku, přišel jí od jejího impresária Louise Barriera telegram: "Turne po Americe. Boston, Philadelphie, New York. S Kamarady. Listopad 1947." Nejdříve se toho strašně zalekla. "Amerika, tak vysoko snad ještě nejsem." ale nakonec svolila.
Amerika jí připadala strašně veliká, podobně jako mrakodrapy. Ubytovala se v hotelu Ambassador v New Yorku. První vystoupení měla s "Kamarády písničky". Po představení jí bylo do breku, protože jí vypískali. Když jí ale někdo vysvětlil, že je to v Americe lepší než potlesk, vzchopila se. Zpívala tu i sólově a aby zapůsobila, nechala si písničky přeložit do angličtiny a celou noc se je učila. Avšak byl to propadák. Lidé jí vůbec nerozuměli a američtí novináři psali posměšné titulky. Edith se cítila zoufale. Rozhodla se odjet inkognito na lodi domů. Měla už zamluvený lístek, když však o ní divadelní kritik Virgil Thompson napsal naprosto skvělou kritiku. "Představ si, vysvětloval mě Američanům..." později psala Edith domů své sestře Simoně.
Tenhle článek jí prosadil. Nabídli jí smlouvu do kabaretu Versailles na Manhattanu. Na její vystoupení přišla všechna smetánka a také Marlene Dietrich. Všechno dopadlo výborně. Lidé provolávali BRAVO! a aplaus nebral konce. Nakonec Edith v Americe zůstala čtyři měsíce.
Po vystoupení jí přišla do šatny obejmout zmíněná Marlene Dietrich. Skamarádily se. Edith o ní Simoně napsala: "Inteligentnější ženskou, než je Marlene Dietrich, jsem v životě nepotkala. Stejně inteligentní, to snad, ale víc, to už není možné. A jak je krásná!...Často jsme spolu pak večeřely. Napřed jsem se trochu ostýchala, měla jsem strach, že budu hloupě plácat, ale ona mě uklidnila: "Nedělejte si násilí, Edith. Pro mě jste zosobněná Paříž."...Sundala svůj zlatý kříž se zelenými smaragdy a pověsila mi ho na krk. "Vezměte si ho Edith, chci, aby vám přinesl štěstí jako přinesl mě."."
Slavila velký profesní úspěch, ale v milostném životě ani ň. V té chvíli se objevil Marcel Cerdan.