Poslední milostné vzplanutí a...hořký konec
![]() |
Edith s Théem. Fotografie z obalu gramofonové desky. |
Opět byla v sanatoriu. Zauzlení střev. Ale přišel její nový partner: Théo Sarapo. Nebyl nikdo, bylo mu dvacet sedm. Edith bylo o dvacet let více, měla úspěch. Seznámili se v nemocnici. Přišel jí tam v roce 1962 navštívit. Byl její obdivovatel. Povídali si a Théo slíbil, že přijde příští den znovu. Takhle za ní chodil týden. Když Edith opustila nemocnici, Théo jí navštěvoval dál. Brzy se přiznal, že by chtěl zpívat. Edith dostala další motivaci do života - udělat nového zpěváka.
Psal se červen roku 1962. Její partner, Dougles Davis, který jí na čas opustil, nasedl do letadla na letišti v Orly. Pár minut po startu se letadlo zřítilo. Tuto zprávu před Edith tajili. Když se to ale dozvěděla, Otevřela ústa, a začala křičet: "Ne! Ne!...Vždyť umřel jako Marcel..." Strašně jí to zdrtilo.
A tak se sblížila s Théem. Požádal jí o ruku a.."byla svatba", jak by se řeklo v pohádce. Její život se ale blížil ke konci. Měla ještě několik vystoupení, ale pomalu začínala být vlastní karikaturou. Nazpívala sice nové písně, byla na turné v Německu, ale její poslední vystoupení se blížilo. Šlo to už ráz na ráz.
![]() |
18. března 1963 zpívala Edith naposledy. Bylo to v lillské opeře. 9. dubna upadla do bezvědomí, probudila se, ale blouznila. Théo se od ní ani na krok nevzdálil. V červenci měla recidivu. 20. srpna jí hospitalizovali v Cannes. Lékaři jí měli za ztracený případ. Přesto vytrvala. Když jí propustili, odvezl jí Théo do Plascassieru nad městem Grasse. Novináři o ní píší, že její zdraví je uspokojivé a že se zotavuje. Mluvila o Německu, Americe, svých nahrávkách, dokonce chtěla pracovat, ale nedokázala to.
9. října volala své sestře "Momonko, přijeď mě navštívit." A tak se Simona hned vydala do Plascassier.
"Hodně se změnilo, nedávejte jí to znát - řekl Théo a pustil mě k Edith. Když jsem otevřela dveře, vše jsem pochopila. Edith byla skoro lysá. V příliš kulatém obličeji nezbylo nic než dvě ohromné oči. Rty měla jakoby zmačkané. Pokusila jsem se na ní usmát, ale nedokázala jsem to." Tak později komentovala své setkání s Edith její sestra. Neviděly se dva měsíce. Povídaly si. Povídaly o celém svém životě od okamžiku, kdy se setkaly u přítele svého otce, přes válečná léta, úspěchy v Americe, autonehody. Mluvily o Edithtiných mužích. Její sestra pochopila. Tohle byl opravdový Edithtin konec. K ránu upadla Edith do kómatu a už se neprobrala. Bylo 10. října 1963.
Edith odvezli domů na bulvár Lannes. "Když zemře v Paříži, bude to vypadat líp."Nikdo nevěděl, že Edith umřela na jihu. Přišli se s ní rozloučit všichni - ty, co měla i neměla ráda, prostí lidé, služky i vysoce postavení lidé. Každý Edith miloval.
![]() |
Hrob Edith Piaf je i dnes obklopen květy. |
14. října 1963 byla Edith pochována na hřbitově Pere-Lachaise. Přišlo 40 tisíc lidí. Hrob zmizel pod záplavou květů. Velká derniéra Velké Edith Piaf se opravdu vydařila.
![]() |
![]() |




